Osnova:
- pojmy dějepis, dějiny, historie, historiografie
- vysvětlení datování století, desetiletí, před naším letopočtem, našeho letopočtu
- pomocné vědy historické
- k čemu slouží
- vznik (datace, příčiny, průběh)
- jednotlivé disciplíny a jejich charakteristika
Vymezení základních pojmů
Historie - odvozena z latinského slova "historia", což je překládáno jako "to, co se stalo"; za zakladatele historie je považován antický myslitel Herodotos
- lze vymezit dva základní významy tohoto slova:
I. reálný proces vývoje společnosti => minulost
II. vědecká disciplína popisující a vykládající vývoj společnosti od počátku lidské existence až doposud
- popisuje hospodářské, politické a sociální poměry
- zkoumá vývoj kultury, techniky,...
- odhaluje vztahy a souvislosti mezi událostmi a snaží se je vysvětlit
Dějepis - předmět ve škole v němž se vyučují poznatky historie, zabývá se dějinami
Dějiny - události, které se stali v minulosti
Historiografie = dějepisectví - disciplína, jejíž náplní je zaznamenávání minulých dějů (mnohdy obohaceno výkladem)
Periodizace dějin
Aby se při studiu historických událostech lidem lépe orientovalo, byly stanoveny některé pojmy, které nám pomáhají při dataci jednotlivých okamžiků. Jedná se o pojmy "před naším letopočtem", "našeho letopočtu", "století" nebo "desetiletí".
Před naším letopočtem (př. n. l.) - před narozením Ježíše Krista, které bylo určeno jako rok 0 (datum narození Krista poprvé spočítal antický myslitel Exigus - dnes víme, že se zhruba o 4-6 let spletl)
Našeho letopočtu (n. l.) - po narození Ježíše Krista, tedy po roce 0
Století - období trvající sto let
Desetiletí - období trvající deset let
Dále lze jednotlivá historická období vymezit podle jednotlivých kulturních směrů - od antiky, přes románskou, gotickou, renesanční, barokní,... až po postmoderní kulturu
Pomocné vědy historické (PVH)
Jak název napovídá, jedná se o vědní disciplíny, které pomáhají historikovi, popřípadě studentům historie/dějepisu při práci s prameny a při studiu. Historickými prameny rozumíme všechny zdroje poznání, z nichž lze čerpat - dělíme je na hmotné a písemné, popř. dále na mobilní a nemobilní apod.
Rozlišení základních pomocných věd historických
paleografie - vědní disciplína zkoumající materiály, na které nebo s kterými se psalo
diplomatika - vědní obor, který zkoumá veškeré písemné prameny úřední povahy, tedy listiny (soudní, majetkové,...)
kodikologie - disciplína, věnující se také písemným pramenům, ale neúřední povahy, tedy osobní korespondenci, memoárům, beletrii,...
sfragistika - obor úzce související s již zmiňovanými vědami, který zkoumá výrobu, podobu a pravost pečetí, popř. razítek
epigrafika - pomocná věda, zkoumající nápisy na imobilních materiálech jako jsou zdi domů, kameny, látka, dřevo,...
heraldika - vědní obor, který se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky a erby tvoří, popisují, určují a kreslí
numizmatika - disciplína studující mincovní i nemincovní platidla, jejich vývoj a převody mezi jednotlivými platidly
chronologie - obor zkoumající měření času, dataci a převody jednotek času
historická metrologie - pomocná věda, která se věnuje jednotkám míry a objemu a jejich převodům
genealogie - vědní disciplína studující rodové vazby a příbuzenstvím, popř. zobrazování rodových vazeb v písemných materiálech
Vznik pomocných věd historických
První oficiální pomocnou vědou historickou bývá označována paleografie a diplomatika. Spory o majetek byly spouštěčem pro to, aby byly vydávány nejrůznější listiny. Na konci 17. století církevní hodnostáři vedli tzv. listinné války, tedy spory o majetek právě prostřednictvím listin, jejichž pravost bylo potřeba ověřit S řešením přišel mnich Mabillon, který své poznatky o způsobu psaní a ověřování listinného materiálu sepsal do sbírky De re diplomatica libri sex (Šest knih o diplomatice). Toto literární dílo je považováno za první dílo ke studiu PVH. Rozvoj jednotlivých disciplín zaznamenáváme až později v 19. století v období tzv. průmyslové revoluce.