Embedded Files
Moje cesta studiem
Moje cesta studiem
Na základce, respektive na prvním stupni, jsem patřila k těm nejlepším ve třídě a to jsem se ani nějak přehnaně nesnažila. Učení mi šlo samo - tedy až na angličtinu, v níž nejsem žádný lumen ani dneska. Ve čtvrté třídě se kolem mě začalo mluvit o víceletém gymnáziu, kde učil taťka a starší ségra tam právě dělala přijímačky. To, že jsem tam o rok později také zvládla přijímací zkoušku a nastoupila do primy, vás asi moc nepřekvapí.
Gympl, alespoň podle mých zkušeností, je prostředí, které extrémně (až nezdravě) tlačí na výkon a porovnávání zde je denním chlebem. A když se ve třídě sejde nadprůměrně nadaný kolektiv se senzitivní osobností perfekcionisty, není to moc šťastná kombinace.
Vždycky jsem byla dříč a toužila po tom, být premiantem třídy. Potřebovala jsem sama sobě dokázat, že jsem dost dobrá, že za něco stojím, i když mě vrstevníci mezi sebe neberou.
Po rodinném karambolu v kvintě jsem na tom duševně nebyla dvakrát nejlépe a problémy s kolektivem vyústily až ve změnu školy. Zase to byl víceleťák, ale zdál se mi ještě trochu náročnější. Přesto jsem se pustila i do soutěží, jako byla například Středoškolská odborná činnost, v níž jsem mapovala a analyzovala situaci po pandemii ve školních kolektivech.
Nakonec jsem střední školu přes spoustu úsilí, ale i slz a úzkostí absolvovala se samými jedničkami, což po všech těch vzestupech a pádech vnímám jako obrovskou satisfakci.
Výběr vysoké nebyl těžký, chtěla jsem za každou cenu na MUNI. S obory to však tak jednoduché nebylo - toužila jsem po učitelství, kde mi však zlámaly vaz TSP. SCIO testy na žurnalistiku, kterou jsem měla jako zálohu, mi naopak více než sedly. Momentálně tedy studuji první ročník žurnalistiky a mediálních studií v Brně na Masarykově univerzitě.
Page updated
Google Sites
Report abuse