Diplomatika 

• věda zabývající se písemnostmi úřední povahy, tedy listinami (původně ověřovala jejich pravost)

LISTINA (nebo také charta či privilegium) = písemnost/svědectví o aktu právní povahy, psaná dle listinného formuláře (tj. pravidelné struktury): 

I. protokol - úvod zahrnující invokaci (vzývání jmen svatých, Boha,...), intitulaci (jméno a tituly vydavatele) a                          adresu (jméno a tituly příjemce); ojediněle se objevuje i salutace (pozdrav)

II. vlastní text obsahující tzv. arengu (zdobnou část - postupně z listin mizí), notifikaci (tedy touhu       vydavatele), naraci (vyprávění, co předcházelo vydání listiny), dispozici   (rozhodnutí nebo důvod vydání listiny), sankce (postihy za nedodržení daných       nařízení) a koroboraci (tedy ohlášení pečeti, která stvrzuje platnost) 

III. eschatokol - závěr, v němž nalezneme subskripci (tedy svědečnou formuli), datovací formuli a aprekaci     (opětovné vzývání svatých)

• dalšími typy písemností úřední povahy jsou MANDÁTY/POHUHÉ LISTY (=rozkazy/příkazy), ÚŘENÍ KNIHY (kopiáře, adresáře, registra apod.), TITULÁŘE (= formulářové sbírky), MĚSTSKÉ KNIHY nebo ÚŘEDNÍ AKTA 

• listiny se nám dochvaly jako originály (původní vyhotovení s vědomím a vůlí vydavatele) nebo jako opisy orginálů (prosté/neověřené x ověřené) - ověřit listinu bylo možné dvojím způsobem - vidismem (notář viděl originál a opis shledal totožný) nebo komfrimací (opětovné stvrzení vyšší instancí, např. panovníkem)