věda zabývající se písemnostmi úřední povahy, tedy listinami (původně ověřovala jejich pravost)
LISTINA (nebo také charta či privilegium) = písemnost/svědectví o aktu právní povahy, psaná dle listinného formuláře (tj. pravidelné struktury):
I. protokol - úvod zahrnující invokaci (vzývání jmen svatých, Boha,...), intitulaci (jméno a tituly vydavatele) a adresu (jméno a tituly příjemce); ojediněle se objevuje i salutace (pozdrav)
II. vlastní text obsahující tzv. arengu (zdobnou část - postupně z listin mizí), notifikaci (tedy touhu vydavatele), naraci (vyprávění, co předcházelo vydání listiny), dispozici (rozhodnutí nebo důvod vydání listiny), sankce (postihy za nedodržení daných nařízení) a koroboraci (tedy ohlášení pečeti, která stvrzuje platnost)
III. eschatokol - závěr, v němž nalezneme subskripci (tedy svědečnou formuli), datovací formuli a aprekaci (opětovné vzývání svatých)
dalšími typy písemností úřední povahy jsou MANDÁTY/POHUHÉ LISTY (=rozkazy/příkazy), ÚŘENÍ KNIHY (kopiáře, adresáře, registra apod.), TITULÁŘE (= formulářové sbírky), MĚSTSKÉ KNIHY nebo ÚŘEDNÍ AKTA
listiny se nám dochvaly jako originály (původní vyhotovení s vědomím a vůlí vydavatele) nebo jako opisy orginálů (prosté/neověřené x ověřené) - ověřit listinu bylo možné dvojím způsobem - vidismem (notář viděl originál a opis shledal totožný) nebo komfrimací (opětovné stvrzení vyšší instancí, např. panovníkem)